Galerie Jiřího Jílka
12. 7. – 16. 9. 2018
V Sobotíně žil ve značné izolaci, inspiroval se literaturou a filozofií, obyčejnými věcmi. Během času, střídáním ročních období, proměnami světla, sochařskými materiály - povahou dřeva, kamene, kovu a hlíny. Věřil v očistnou moc práce, v nutnost námahy a boje. Na smrt nemocný nalézal vyrovnání v antickém ideálu, v souladu duše a těla, jedince a společnosti, člověka a přírody.
Prožil dva těžké životní zlomy - v polovině 60. let si plně uvědomil, jak neodvratně je nemocen (Bechtěrevova choroba mu znemožnila mnohé práce realizovat), v roce 1968 ho zasáhla sovětská okupace. Vytvořil řadu temných plastik – Pieta, Břemeno, Rekviem, Cháron, Plamen, Asrael, Diogenes, ve kterých osobní bolest splývá s neštěstím národa. Výběr z Jílkových básní, úvah a dopisů Stýskání mé je vývěr vod vydalo v roce 1999 brněnské nakladatelství Host.
„Ve své práci neusiluji o žádný nadosobní cíl, nechci sloužit žádné ideologii, nechci ani vyjadřovat pocit doby, nejsem toho prostě práv. Co bych chtěl: Zaujme-li někoho některá z mých soch, byl bych rád, a byl bych spokojen, kdyby mu byla tím, čím je trochu čisté vody žíznivému nebo stín stromu unavenému chodci.“