PLANETA EDEN: SVĚT ZÍTŘKA V SOCIALISTICKÉM ČESKOSLOVENSKU V LETECH 1948–1978

16. 9. – 13. 12. 2010

Výstava Planeta Eden je průvodcem budoucností, která nenastala. Každá doba si budoucnost upravuje pro své potřeby. Na počátku padesátých let minulého století byli obyvatelé Československa přesvědčováni o blížící se komunistické utopii. Vypuštění prvních sovětských kosmických družic sloužilo jako propagandistická zbraň. Nenechávala nikoho na pochybách, že v roce 2000 budeme běžně létat na Měsíc. Již ve druhé polovině šedesátých let se tyto sny ukázaly jako nereálné. Zbyly po nich romány, povídky, obrazy, architektonické projekty a filmy science fiction, v nichž se technický pokrok nezastavil, jen povaha budoucího společenského zřízení byla čím dál nejasnější. Nenaplněná budoucnost socialistické minulosti inspiruje současné umělce k reflexi jejich postkomunistické identity. Výstava je členěna do následujících sekcí:

Mezi radarem a labyrintem

Dva unikátní knižní projekty šedesátých let, sci-fi antologie Labyrint a Tunel do pozítří, byly ilustrovány avantgardními výtvarníky. Svět budoucnosti vstoupil i do volné tvorby řady z nich. Díla Pavla Brázdy a Věry Novákové měla varovný tón, ovlivněný jejich odmítnutím komunismu. V tvorbě výtvarníků skupiny Radar převažoval optimismus, Július Koller ve svém výstřižkovém archivu dokazuje okouzlení futuristickými tématy v masové kultuře.

Svět zítřka

Představy o komunistické utopii se v padesátých a šedesátých letech spojily s technologickým optimismem a sociálním inženýrstvím. V architektonickém projektu Domurbia Karla Honzíka navazovaly na levicové ideály meziválečné avantgardy. Knihy o kolektivistické budoucnosti a časopisy jako Věda
a technika mládeži rutinně přinášely obrazy světa za padesát, sto let. Obzvlášť hojné byly průhledy do zítřka v časopisech a literatuře pro děti.

Film

Film Ikarie XB 1 (1963) se velkoryse pokusil zachytit podobu budoucího světa. Na konci šedesátých let se v československém filmu objevil nový žánr: crazy sci-fi komedie, která rezignovala na zobrazení věrohodné a politicky korektní budoucnosti.

Sluneční město

Výrobci hraček z Československa a okolních socialistických zemí se snažili nezůstat pozadu za vývojem techniky a přinášeli na trh kolekce lunochodů, kosmických lodí a paprskometů. Vesmírná témata přebíraly i deskové společenské hry. Fiktivní výpravy do kosmu plnily stránky dětských časopisů
a základní rozdělení světa na kapitalismusa komunismus pochytila dětská generace nevědomky z četby populárních knih o Neználkovi.

Technika vítězí
Mezi českými ilustrátory vědeckofantastické literatury vynikli Zdeněk Burian, Teodor Rotrekl a František Škoda. Symbolem technického pokroku se stala kosmická loď. Představovala touhu člověka po dálkách, po podmanění si dalších světů. Fascinaci cestováním do vesmíru dokládá obrázková kniha Šest dnů na Luně 1, domýšlející podoby budoucí techniky. K etickým otázkám i humornému zpracování sváděl jiný oblíbený sci-fi motiv: robot.

Retrofuturismus

Řada současných umělců se vrací do dob socialismu a zpracovává nikdy nenaplněné představy o budoucnosti, jež se mezitím stala naší současností. Tyto návraty mohou mít nostalgický nádech, reflektují utopické přísliby, které byly součástí jejich dětství. Současně jsou kritický prostředkem k analýze dneška, jemuž jasnější představa o budoucnosti chybí. Mezi zastoupené autory patří Jiří Černický, Vít Soukup, Adam Vačkář a další.

Kurátor:  Ivan Adamovič, Tomáš Pospiszyl

Nakladatelství Arbor vitae k výstavě vydalo stejnojmennou publikaci www.arbovitae.eu
Tato výstava byla přpravena ve spolupráci s Domem umění města Brna.